Ohlédnutí za fotbalovým derby Krumlova s Rakšicemi

Krátká glosa z fotbalového derby Moravského Krumlova proti Rakšicím. Zápas se odehrál v neděli 21. 4. 2024.

Dlouho dopředu jsem byl rozhodnut, že navštívím velmi očekávané nedělní derby proti Rakšicím. Původně jsem myslel, že půjde o zápas o první místo, ale dvě krumlovské prohry za sebou nás poslali až na místo šesté. Ovšem důležitý zápas to přece jen byl, minimálně pro našeho městského rivala. Ten se z druhé příčky mohl po případném vítězství posunout na příčku první. Po seznámení s krumlovskou sestavou jsem zjistil, že v ní nechybí Lukáš Zelníček a na lavičce že je připraven i Tomáš Laml. Jaké to déjà vu. Je to přesně 25 let, kdy tito dva vedli tehdejší první mužstvo ke slavnému postupu z okresního přeboru. Laml byl tehdy kapitánem. Připomněl jsem si tak staré časy, kdy jsem nechyběl na žádném zápase a byl zatvrzelým fanouškem až za hrob.
Uvědomil jsem si také, že rivalita s Rakšicemi nebyla jen tak ledajaká. Dala by se snad srovnat s rivalitou mezi Slavií a Spartou, ale to jen ztěží. Tato naše je mnohem drsnější, krvelačnější a sahá zřejmě až do středověku. Pamatuji také, že po jednom vítězství nad Rakšicemi jsem oslavoval tak mohutně, že vůbec nevím, jak jsem se dostal domů a ráno se probudil v posteli s botami na nohách. Prozrazuji možná  více než bych musel, ale pro dokreslení situace je to nutné.
Kdo jednou obleče dres Rakšic, je zkrátka na druhé straně, na straně stínů. To platí samozřejmě i pro všechny bývalé hráče Krumlova, kteří se takto rozhodli. Naopak to samozřejmě neplatí. Rozhodne-li se hráč Rakšic opustit říši stínů, ve které byl polapen, vždy existuje šance, dostat se do lůna zářivějšího a jasnějšího klubu, klubu krumlovského. Tedy, ne úplně vždy.
Podle ruchu z tribuny jsem odhadoval počet diváků tak na deset tisíc, což bylo později potvrzeno, když místní oddaný hlasatel Tomáš Třetina oznámil, že zápas sleduje 240 platících, ten zbytek byli tedy neplatící. Při pozorném poslechu jsem také slyšel hlasy, které jsem tu slýchával i tehdy před těmi dlouhými lety. Atmosféra tedy byla úplně v pořádku. Co bylo ovšem zcela mimořádné, byl fanklub Rakšic, který neúnavným bubnováním hnal svoje mužstvo po celý zápas, a to tak, že si vysloužil i potlesk hlavní tribuny.
Zápas byl dle mého bystrého oka zcela vyrovnaný po celý první poločas, ale v jeho samotném závěru se Krumlovu podařilo vstřelit branku, která do šatny přinesla klid. Jejím autorem byl Roman Hladík. Druhou branku pak přidali krumlovští v 62. minutě zásluhou Erika Širokého. O menší zápletku se postaral ještě hostující Vojtěch Řezáč, který snížil na 2:1. Tím Rakšice značně ožily a měly velikou šanci i na vyrovnání, kterou však nevyužily. V závěru přidal Erik Široký ještě dvě branky, které vynesly Krumlovu konečné vítězství 4:1.
I po tomto jasném výsledku šli rakšičtí poděkovat svému fanklubu a já si uvědomil, že kdyby výsledek byl opačný, vůbec by mi to nevadilo. Rakšice by byly první a měly by lepší pozici v boji o postup. Tato zvláštní myšlenka by mě před těmi mnoha lety ani nenapadla. Nebo možná napadla, ale ze široka bych se nad ní zasmál.
Atmosféra fotbalových zápasů je tedy stálě stejně krásná a nakažlivá. Myslím, že zajdu i někdy příště. Děkuji všem hráčům na hřišti, že bojovali za svá mužstva. Sláva vítězi, čest poraženému.
Po zápase jsem se rozhodnul, že začnu postupně zveřejňovat články ze zápasů, které jsem psal v roce 1999, kdy Krumlov tehdy postoupil z okresního přeboru, když předtím tři léta po sobě skončil vždy druhý, jednou právě také za Postupujícími Rakšicemi. Najdete je v sekci Sport zde na mém webu. 

• Předchozí článek: Moravský Krumlov vs. Olbramovice 2:0
• Následující článek: Miroslav vs. Moravský Krumlov 2:2
• Všechny články rubriky