Fokální dystonie, část 4: Průběh poruchy v letech 2018/2019 - Od deseti k pěti

Další pokračování ze seriálu článků o fokální dystonii tentokráte věnující se postupnému zhoršování v letech 2018 a 2019

Na prahu léta 2018 jsem tedy konečně znal svoji diagnózu, která tedy nese onen vznešený název fokální dystonie. Bylo mi jasné, že si spolu asi hodně užijeme. V červenci jsem absolvoval svoji první, ale také i zároveň poslední botulotoxinovou injekci. Nepřinesla totiž vůbec žádnou změnu a přečtením několika článků jsem pochopil, že hudebníkům to stejně vůbec nepomáhá.

V červenci 2018 jsem se připojil k seskupení Betwind, což byl alternativně rockový projekt, kde jsem začal působit jako baskytarista. Hra trsátkem fungovala v pořádku, takže jsem pravačku přestal víceméně řešit. V průběhu léta jsem také začal připravovat dlouho odkládané album písní pod názvem Rozpaky. Začal jsem tak dotvářet nedokončené písně, psát texty a tvořit hudbu. Cvičil jsem tedy výhradně na elektrickou kytaru a baskytaru.

Po prázdninách jsem znovu vyzkoušel i klasickou kytaru, ale vždy ze stejným výsledkem. Začal jsem si ovšem všímat zvláštní změny. Totiž ze začátku se prostředník a prsteník schovávali do dlaně, nyní však se při pokusu hrát, začala celá ruka kroutit doprava pryč od kytary a prsty zůstávaly nataženy směrem ven z dlaně. Dystonické projevy se také začínaly přenášet na ukazováček.

Ještě během prázdnin jsem mohl bez omezení psát na počítači, ale v průběhu září a října, jsem se už ke klávesnici nemohl ani přiblížit. A tak například zápisy do třídních knih jsem během přestávky nestíhal napsat a musel jsem je zapisovat až večer. Dystonie začala pomalu ovlivňovat všechny moje běžné činnosti, jako jsou holení, čištění zubů, držení příboru a podobně.

Koncem roku 2018 mě napadla zvláštní věc, a sice otočit kytaru a vyzkoušet, jak by to vypadalo, kdybych hrál jako levák. Vzpomněl jsem si totiž na jednoho kolegu, který mi kdysi povídal, že začal hrát normálně jako pravák, ale moc mu to nešlo, tak kytaru otočil naopak a hrál pak výborně jako levák. Byl jsem docela překvapen, protože levačka pracovala na strunách skvěle a na pravačce se na hmatníku dystonie neprojevovala. Kdo jen mi tohle může vysvětlit?

Tak jsem začal hrát na hodinách někdy jako pravák s trsátkem a když jsem potřeboval studentům ukázat techniku prstů na strunách, tak jsem hrál jako levák. V průběhu jara 2019 jsem dokončil svoje album Rozpaky a celé si je také natočil. Při dodatečném dotáčení partů, které jsem chtěl ještě změnit, což bylo v květnu 2019, jsem si ale bohužel všimnul, že mi ruka tuhne i při hře trsátkem. Musím říct, že jsem si to ze začátku vůbec neuvědomoval, ale plíživě se dystonie dostala i sem, což byla věru veliká rána.

Postupně se dystonické projevy ozývaly i když jsem hrál jako levák, tedy při hře pravou na hmatníku. Začínalo být čím dál těžší dělat pravou cokoli. Dystonie začínala vítězit úplně všude, dokonce jsem jen velmi těžko mohl číst braillský notopis, takže učit děti bylo čím dál těžší a těžší.

---

• Předchozí článek: Fokální dystonie, část 3: Změna paradigmatu a diagnóza
• Následující článek: Fokální dystonie, část 5: Průběh poruchy v letech 2019 - 2021, Od pěti k nule
• Všechny články rubriky