Kde je dar, tam je i dárce

Pro dnešek jsem vybral toto zajímavé přísloví. Na první pohled by se mohlo zdát poměrně jasné – kde je dar, tam musí být i dárce. To je logické, ale dá se to interpretovat mnoha způsoby. Pojďme se pokusit to rozklíčovat.

První význam by mohl spočívat v tom, že když dostaneme nějaký dárek, měli bychom přemýšlet, kolik práce a úsilí to dárce stálo. Když člověk dostane lízátko, možná to nevypadá na velkou práci. Ale co když je to vzácné lízátko, třeba z nějaké pouti, kde se dva lidé potkali? Pak to má úplně jiný význam. Takový dárce si zaslouží uznání a obdiv, už jen proto, že si vzpomněl.

Když bylo mé sestře čtrnáct, měla úraz na lyžích a operovali jí meniskus. Když se měla vrátit z nemocnice, chtěl jsem jí udělat radost. Vyrobil jsem jí domeček z krabiček od léků a vybarvil jsem trávník a zahrádku. Bylo mi devět, jí čtrnáct. Když jsem jí dárek předal, nezaregistrovala ho. Myslel jsem, že si s ním bude hrát, ale nestalo se. Ranilo mě to, protože jsem očekával větší uznání. Moje sestra tehdy jistě poděkovala, ale zapomněla na to, že kde je dar, tam je i dárce. Dnes už tak nějak tuším, proč že si asi čtrnáctiletá holka nechtěla hrát s papírovým domečkem. ;o)

Vzpomínám také na jinou situaci. Jel jsem s manželkou do Brna a ona mi ve vlaku říkala, že viděla krásné hodinky a náramek v klenotnictví. Tak jsem napsal své sestře a poprosil ji, aby je koupila. Sestra to pro mě udělala a hodinky s náramkem čekaly doma. Když jsme se s manželkou večer vrátili, byla překvapená a dostal jsem obdiv a uznání za to, že jsem ji poslouchal.

Toto přísloví nám tedy může i říkat, že je důležité i naslouchat a pozorovat věci kolem sebe. Nic se neděje samo od sebe. První věc je uznání za úsilí, a druhá, spojená s tím, je posilování vztahů mezi lidmi. Nejde o samotný dárek, ale o naslouchání, které posiluje vztahy.

Další význam přísloví by mohl být příčina a následek. Každý dar má svého dárce, nic se neděje bez příčiny. V morálním smyslu to znamená, že každý čin má svého aktéra, který by měl být za svůj čin zodpovědný. Otázka je, zda to tak vždy bývá.

Přísloví může mít i duchovní rozměr. Vše dobré pochází buď od Boha nebo od vyšší moci. Není špatné si uvědomit, že nejsme na světě náhodou. To, že máme kde bydlet, pracovat, dobré přátele nebo rodinu, nejsou samozřejmosti. Měli bychom za to být vděční.

Přísloví říká doslovně: kde je dar, tam je i dárce. Když jsme dostali nějaký dar, kdo nám ho dal? Kdo nám dal život, zdraví? To je otázka. I to je rozměr tohoto přísloví.

Napadá mě ještě jeden význam, možná trochu negativní. Když člověk přijme dárek, může se cítit zavázaný. Představte si kluka, který koupí holce drahý dárek, aby projevil náklonnost. Pokud holka nemá zájem, má dvě možnosti – buď dárek přijme, ale tím na sebe bere závazek, nebo odmítne. Přijetí daru může znamenat, že dárce očekává něco na oplátku. Je důležité zvážit, zda přijmout dárek od člověka, o kterého nemáme zájem, a tím se vystavit tlaku závazku.

---

• Předchozí článek: Devatero řemesel, desátá bída
• Následující článek: Důvěřuj, ale prověřuj
• Všechny články rubriky