Za bránou kovanou

Báseň z alba Rozpaky. Jaké to asi s námi bude, jestliže indiference nad námi začne vítězit? Přemýšleli jste o tom někdy? A vůbec, je v básni užito rýmového přesahu? Pokud si myslíte, že znáte odpověď alespoň na jednu z těchto otázek, zapište prosím svoje odpovědi do komentářů, děkuji.

Za bránou kovanou a štěrkopísky, krajinou jdu předlesím a posléze polesím.

Pro jednu jedinou nevidím na jinou, pro krásu v zaklání nemám už zastání.

Pro divy podivný, podivy pro divný, pro tyhle támhlety, divte se životy.

Divte se, nemáte za co pít, žebráte, pročpak chtít tohle znát?

Divte se životy, že máte nad lesy vyrostlý pralesy, divte se nemáte, co nikdy nedáte, divte se, že malej vodníček vypustil rybníček.

Jak vám je prašivky? Nebo vám krasivky? Proč máte v klobouku jenom pár cancourků? Kde jen jsou ručičky, kterýma dlabetev v hlíně se hrabete?

Pro divy podivný, podivy pro divný, pro tyhle támhlety, divte se vy krásný životy.

Proč jen ten vodníček vypustil rybníček? Proč má zas na ruce sušený onuce? Proč jen si nehledí toho co v popředí, toho, že rybníček zarůstá v lesíček?

Jak jen tráva dorůstá, když věkem narůstá, jak si vzít tenhle fakt, kterej mi na věky nedá s to spát.

Potom pak v pralese, klobouček nestřese, prašivka podivná, podivně barevná.

Nediv se podivně, že línej vodníček neušel osudu. Nediv se, protože nepekl rohlíček, nechytal rybičky, nesbíral dušičky, nechodil po břehu, nebýval ve střehu, nepekl perníček, proto mu utekl celičkej rybníček.

---

• Následující článek: Málem omylem
• Všechny články rubriky