Chytrému napověz, hloupého kopni

Kdo je chytrý a kdo je hloupý? Lze to přesně určit? Není to tak, že v každém z nás je od každého něco?

Když slyším toto přísloví, vždy se mi vybaví příhoda, která už bude stará téměř třicet let. V době, kdy jsem byl v deváté třídě a připravoval jsem se na přijímací zkoušky, byl jsem u tabule zkoušen z češtiny a dělal jsem rozbor věty. Stálo tam něco ve smyslu, že někdo začal sbírat známky, a já, kromě různých jiných jazykových jevů, měl také určit, do jaké slovesné třídy patří a podle jakého vzoru je slovo "začal".
Převedl jsem sloveso do třetí osoby přítomného času a správně určil, že se jedná o druhou slovesnou třídu, ale když jsem měl určit vzor, řekl jsem, že to bude podle vzoru "tiskne". Celá třída se začala smát, což mě rozhodilo a znejistilo. Připomínám jen, že vzory druhé slovesné třídy jsou "tiskne", "mine" a "začne", ale smích mě znejistil, zapochyboval jsem, jestli se vůbec jedná o druhou slovesnou třídu. Po kratším přemýšlení jsem zhodnotil, že se určitě jedná o druhou slovesnou třídu a jako vzor jsem určil slovo "mine". Smích byl však ještě větší.
Vzpomínám si dodnes, že mi češtinářka řekla, abych si přešlápl, že si asi stojím na vedení. Nebyl jsem schopen říct to třetí slovo, protože jsem si říkal, když jedno nebude správně, druhé nebude správně, tak určitě ani to třetí nebude správně, že? Češtinářka pak řekla: "Chytrému napověz…" Nakonec jsem řekl slovo "začne", ale bylo na mě vidět, že sám tomu vůbec nevěřím.
Vůbec jsem si neuvědomil, že slovo z věty je samo o sobě vzorem. Tímto příslovím "chytrému napověz, hloupého kopni" mi tehdy chtěla češtinářka taktně naznačit, že mi to v dané chvíli úplně bystře nepálilo.
Říká se, že nejhorší je srážka s hloupostí, nebo s hlupákem, a nebo ještě hůř s několika hlupáky najednou. Ovšem, kdo je to vlastně "hlupák"? Existuje nějaká přesná definice? Snad by se dalo říci, že hloupý člověk má problémy s pochopením složitějších konceptů, nebo se jen těžko adaptuje na nové situace. Snad by se dalo říct, že hloupý člověk těžko přijímá nové informace a nechce se učit z vlastních chyb.
Možná bychom u hloupého člověka mohli najít tendenci uvažovat příliš jednoduše, držet se omezených názorů nebo neschopnost změnit vlastní pohled na svět. Hloupý člověk může mít problémy s vyhodnocováním reakcí a emocí ostatních lidí.
U chytrého člověka bychom pak mohli pozorovat pravý opak všech těchto zmíněných vlastností. Přesto však přesná definice chytrého a hloupého člověka neexistuje a hloupý nebo chytrý člověk vzniká pouze v naší hlavě, je výsledkem našeho myšlení. A tak je docela možné, že člověk, o kterém si myslíme, že je hloupý, si to stejné může myslet o nás.
Kde je pravda, tomu se nelze přesně dobrat. Buďme tedy opatrní někoho označit za hlupáka, protože výše zmíněné vlastnosti se dost možná mohou někdy týkat nás všech.

---

• Předchozí článek: Důvěřuj, ale prověřuj
• Následující článek: Dvakrát měř, jednou řež, aneb v podstatě, prostě, tedy a vlastně
• Všechny články rubriky