Fokální dystonie, část 3: Změna paradigmatu a diagnóza

Další pokračování ze seriálu článků o fokální dystonii tentokráte věnující se událostem let 2017 a 2018

Uběhl tedy měsíc a já s nadějí vzal kytaru do ruky. Ten pocit se dá jen těžko popsat. Je takový, že vše musí fungovat. Při běžných činnostech je vše v pořádku. V hlavě jasně cítíte, že není nikde problém. Jenže při pokusu hrát se opět prostředník schovává do dlaně a já vím, že peklo může být opravdu blízko.

Pomalu se tedy smiřuji, že nebudu hrát prostředníkem. Bůh ví tedy čím to vlastně je, ale když mohu hrát ostatními prsty, tak to přece není vlastně tak špatné. Sáhl jsem pro baskytaru a zkoušel na ni hrát a bylo to fajn. Slapovat jsem mohl dokonce i prostředníkem, tam to nevadilo, jen jsem s ním nemohl drnkat. Hrál jsem prostě ukazovákem a prsteníkem a hra trsátkem fungovala také na sto procent. Tak jsem se malinko uklidnil a začal přeskupovat myšlenky. Na klasickou kytaru to už stačit asi nebude, ale na baskytaru a na elektrickou kytaru jsem mohl hrát bez omezení, takže jsem vrhnul svoje síly tam. Mnohokrát již dříve jsem musel měnit svoje plány a tahle změna mi zase tak zásadní nepřišla.

To byl tedy srpen 2017 a já doufal, že se postupně snad všecko srovná. Nový školní rok jsem tedy začal docela pozitivně. Měl jsem tehdy čtyři absolventy a připravil pro ně repertoár. Nacvičil jsem skladby s novými prstoklady bez prostředníku, který zůstával schován ve dlani. Chvíli se zdálo být vše dobré, ale už během září jsem si všimnul, že ruka zlobí, to se totiž začal schovávat do dlaně i prsteník a zůstával postupně také úplně znehybněn. Postupně jsem tak byl donucen hrát jen palcem, ukazovákem a malíkem. V této době jsem byl donucen začít hrát jen trsátkem, se kterým jsem pracoval bez potíží, společně s malíkem. To už byla situace, které si už moji žáci všimli a já jen těžko vysvětloval svoje potíže.

Navštívil jsem tehdy na podzim neurologii u sv. Anny, kde mě prohlédla paní doktorka a já jí vysvětlil, co se mi to vlastně přihodilo. Tentokráte jsem byl už správně. Na ortopedii mi neřekli ještě nic, tady ale už měli zcela jasnou představu. Došli jsme k tomu, že problém je zcela specifický a obtíže nastávají jen v případě, dám-li ruku do dané pozice vůči kytaře. Paní doktorka kontaktovala svoji zkušenější kolegyni a ta potvrdila její diagnózu.

V únoru 2018 jsem šel na neurologii ke sv. Anně ještě jednou a tam jsem konečně uslyšel, že trpím specifickou poruchou hybnosti tzv. fokální dystonií, která se dost často objevuje u hudebníků. Nese také přímo toto pojmenování, tedy fokální dystonie hudebníků. Totiž dystonií je celá řada.

Resumé bylo tehdy takové, že jediná lékařská pomoc existuje v podobě botulotoxinových injekcí, ale že výsledky vlastně nejsou příliš veliké, nemám tedy očekávat nic převratného. Dystonie prostě znamenává konec aktivní hry hudebníků.

---

• Předchozí článek: Fokální dystonie, část 2: První projevy
• Následující článek: Fokální dystonie, část 4: Průběh poruchy v letech 2018/2019 - Od deseti k pěti
• Všechny články rubriky