Ohlédnutí: Tři sestry v Moravském Krumlově

Již tradičně zahrála kapela Tři sestry na závěr prázdnin v Moravském Krumlově, a to na zámeckém nádvoří. Koncert se konal v sobotu 31. 8. 2024 od 21:00 hodin. Foto a video: Petra Sklenská

Já nemám peníze, a proto holky nelákám

Když jsem pátral po tom, kdy má přesně začít koncert Tří sester, zjistil jsem, že to má být od 21:00 do 23:00 hodin. Bral jsem konec vystoupení jen jaksi orientačně, nechtělo se mi věřit, že by tu legendy s námi vydržely tak dlouho. Měl jsem se však hluboce mýlit, koncert skončil opravdu přesně v jedenáct tradičně Modlitbou pro partu (Lihová škola umění aneb Válka s loky, 2003), po dvou hodinách nekonečné punkové jízdy. Ale pěkně od začátku. Kapela začala otvírákem Ztráta imunity (Na Kovárně to je nářez, 1990). Mnohokrát jsem přemýšlel, jak dlouho se dá punk v syrové podobě vlastně hrát. Pět, deset, patnáct let? Je možné se čelem postavit k publiku s textem starým skoro čtyřicet let a zpívat jej stále ve stejném duchu? Vím, že u Tří sester to tak je, ale nepřestávám se tomu divit. Popravdě, kouknu-li se na nějaké svoje starší punkové texty z doby před dvaceti lety, dělá mi problémy dočíst sloky do konce. To stejné pociťuji, když pročítám texty Tří sester. Jsou to texty zaprášené prachem starých časů patřící do jiné doby, do jiného století. Přesto je však jakési kouzlo oživuje. Je to vlastně velmi jednoduché, autor musí svým textům věřit, aby je mohl zpívat, tak jak je zpívá Lou Fanánek potažmo Tři sestry jako celek. Po přečtení knihy Tak to bylo, tak to je, nepochybuji o tom, že spoustu věcí dělal Fanánek prostě jen proto, aby provokoval. Jeho projev je však uzemňující. Jsem přesvědčen, že Fanánek za tisíc let vstanuvší z hrobu se bude zajímat pouze o to, kde má panáka a pivo a zdali je svatá Petra prsatá. Názvy alb a písní jsou samy o sobě velmi výmluvné. Následovaly Ta naše rytmika (Alkáč je největší kocour, aneb několik písní o lásce, 1991) a Alkohol je (Na eXX, 2005).

Poprvé jsem začal zpívat při písni Pijánovka (Švédská trojka, 1993) a pak střídavě až do konce. Ono je to vlastně velmi snadné dostat davy do varu, když každá druhá píseň je jedním nebo druhým způsobem známý hit, no ne?

Zejtra se k nim rovnou dám

Když zazněly písně Homosexuál (Lihová škola umění aneb Válka s loky, 2003) a Kalhotky ze Lhotky (Líná hudba holý neštěstí, 2013), tak už jsem nebyl nestranným pozorovatelem, jak se mi to na takovýchto koncertech často stává, ale jen součástí zmanipulovaného davu. Bunda z koženky (Lihová škola umění) byla další takovou písní.

Nemá samozřejmě úplně smysl zmiňovat celý playlist, ten jednoduše obsahoval průřezem celou tvorbu Tří sester včetně písně Průša, patřící původně pod projekt Hagen Baden (Hagen Baden, 1992), nejvíce však byla zastoupena alba Lihová škola umění s písněmi Homosexuál, Bunda z koženky, Aida, Radostně a Válka s loky a album Hudba z marsu (1995) s písněmi O strašlivé vojně s Turkem, Konec Bulla Máchy, Šetři se chlapče, Hrábě a Dá dá dá. Zazněly samozřejmě i obligátní Sovy v mazutu (Na Kovárně to je nářez, 1990), Zelená (Alkáč je největší kocour, aneb několik písní o lásce), z novějších potom Jako Sahula (Lázničky, 2010), Svatá Petra (Fernet Underground, 2015), nebo Klakson (Sex drógy rokenról, 2021).

Jaký byl tedy koncert Tří sester? Slovy jiné kapely přišel ten, kdo přijít chtěl a kdo přišel ten neprohloupil. Znovu jsem se utvrdil v tom, že staré věci stále fungují, což potvrdila mimo jiné i moje manželka, kterou jsem popudil svými slovy, že to bylo dobrý, což mi nevěřícně vyčetla a prohlásila, že to bylo Boží. Tak tu máte potvrzení, které je definitivní a proti kterému se nedá nic říci. Pozdrav Třem sestrám a příště zase za rok.

---

• Předchozí článek: Recenze: Koncert kapely Circus Problem v Moravském Krumlově
• Následující článek: Ohlédnutí: Wohnout na Špilberku
• Všechny články rubriky