Ohlédnutí: Wohnout na Špilberku

Kapela Wohnout ukončila svoje letní koncertování vystoupením v Brně na Špilberku 28. 9. 2024. Hodinu a půl dlouhý letní set byl zahájen ve 20:00 hodin. Foto a video: Petra Sklenská

Starý časy

Zkrácený letní Wohnoutí set jsem slyšel již letos v červnu, ale neodolal jsem pokušení slyšet jej kompletní na závěr celé sezóny. Recenzi červnového koncertu naleznete zde. Vystoupení začalo tradičním bubenickým Fenkovým běsněním, ale oproti červnu byla na začátek umístěna píseň Dobrý den pane Kohák. Rozhodně dobrá volba, která publikum rozehřála, protože mírný špilberský větřík pomalu začal zalézat pod kůži. Další písně pak přesně kopírovaly set z června. Následoval Gastrosexuál a Bublina, která jest pro mě osobní hymnou. Rád z ní používám citát, že přišel ten, kdo přijít měl a přidávám, že kdo přišel, ten neprohloupil. Má v sobě nádech starých časů a svým zvukem jakoby patřila na album pana Bendy. Pro každého znamenají staré časy zcela něco jiného, pro mě je to období přesně před dvaceti lety.

Po stopách červnového setu šly i další písně Depardieu, Rayda, Sladký dřevo, Pedro se vrací, Hloupá písnička, Barbíno i Fanynka.
Následně poté přichází změna, když Wohnout zcela netradičně zařadil na svůj playlist cover verzi písně jisté kapely, jež nese poetické jméno, a sice Wohnout. Píseň Sej-ko-no-pí zazněla opravdu zcela jinak, než jsme zvyklí. Citace z knihy Wohnout, sladkých dvacet:
[...] Honza si pobrnkával na gauči na španělku něco jako jazz motiv. Bylo to právě v době, kdy jsme se po CunDaLle rozhodli dát přesně takovejm nápadům prostor, takže netrvalo dlouho, všimli jsme si ho a začali se koupat v moři akordů, měnit je, kombinovat a cpát do nich nějaký provizorní slova, až se z popěvku tam-ta-dam-tý nějak vykomolilo sej-ko-no-pí. Dal se tím krásně ošidit celej refrén, a tak jsme ho ošidili.

Takové dobré lidové vál

Následovala ještě stále novinka Nevěsta a oproti červnovému setu zazněly celkem tři písně z posledního alba HUH, a sice Pistolka, Umění a Tercie. Závan prastarých časů přinesl jeden staré lidové vál v podání Jirky Zemánka, který si svoji chvilku slávy odbyl v lydické písni Čo poudala stará mama, kterou si sám také originálně uvedl.

Poslední písní byla i tentokrát Díky moc po níž následovaly ještě tři přídavky Hledáme zpěváka, Pepíčci a Svaz českých bohémů.

Tak zase někdy

Prodloužený set měl o sedm písní více a Wohnoutí řečí řečeno byl program pěkně kočkotrej, neboť obsahoval průřezem písně skoro ze všech řadových Wohnoutích alb. Zkrátka opět přišlo album Polib si dědu, a tak se ptám, kde jsou Ganga, Kulibrci, Bílá vdova, Housenky nebo Zajíci na měsíci? Třeba se dočkáme příští rok.
Jaký byl tedy poslední letní koncert Wohnoutů? znovu musím zopakovat známá slova Matěje Homoly, že kapela je taková, jaké je obecenstvo. Nic nového pod Sluncem. Pro mě osobně byly vrcholem písně Čo poudala stará mama a Tercie, vždy atak těch nejzákladnějších smyslů bývá nejúčinější. A pokud mohu citovat svoji manželku, která již dávno přešla na moji víru, tak její slova přesně zněla takto: "To jsou dobří kluci, ti dovedou člověku spravit náladu." Tak tedy děkujeme a zase někdy příště...

---

• Předchozí článek: Ohlédnutí: Tři sestry v Moravském Krumlově
• Všechny články rubriky