Pták v pokoji

Nevšední jarní příhoda

Klidné dopoledne, sedím u počítače, najednou rána do skříně a děsný kvílení, se mi až zastavil dech. Chvíli mi trvalo, než jsem identifikoval příčinu. Ano, není pochyb, oknem mi do pokoje vletěl pták. No jo, ale co teď? Chudáček poletoval jako blázen, takhle se celej pochroumá a srdíčko, to má taky jen jedno. Postavil jsem se doprostřed pokoje, pták skoro dostal amok. Jak mu jen pomoci? Takhle kdyby mi chtěl přistát na ruce a já že bych ho vypustil ven, jenže pták to ne a ne pochopit. Na chvíli jsem zapřemýšlel, jakého tu mám vlastně návštěvníka. Po vysilujícím letu, pták zadýchán usedl na zem. Ani teď však nepochopil, že jsem zachránce, pojavšiv podezření, že s ním chci skoncovat, jal se přede mnou utíkat a zdrhnul do předsíně. Tak sláva, mám náplň na celé dopoledne, budu honit ptáka. Pokud chtěl prošmejdit celej byt, tak se mu to povedlo. Mít milenku ve skříni, jistě by ji našel. Nakonec se však ukázalo, že znalost domácího prostředí je mou výhodou a ptáka jsem polapil, načež se do mě pustil, že mi rozkloval celý ruce a ani vlídná slova ho neuklidnila. Zbývalo už jen jediné, zjistit jeho jméno. Prohmatal jsem tělíčko, nožičky, zobáček a ocásek, počemž následoval verdikt. Ano, byla to vlaštovka. Nemajíce rozpoznávač barev, nemohl jsem zjistit, zdali má ptáček, jež držím, červenou náprsenku. Určil jsem však druh bezpečně podle ocásku. Jak známo, ptáka poznáš často podle ocasu. Tak jest, nyní se to ukázalo. Vlaštovku jsem vypustil s pocitem, jako bych zachránil celý živočišný druh.

---

• Všechny články rubriky